08:46 05-05-2026

Surovinová závislost na Číně ohrožuje dostupné elektromobily v Evropě

Evropský trh s elektromobily čelí nové hrozbě – a není jí slabá poptávka ani nedostatek nabíječek, ale surovinová závislost u baterií. V Číně, klíčovém článku globálního dodavatelského řetězce, je nedostatek materiálů stále viditelnější: dostupné zásoby lithia vystačí podle odhadů na 14,6 roku, niklu na 3,8 roku a domácí zásoby kobaltu prakticky neexistují.

Problém je o to palčivější, že síla Číny nikdy netkvila v obrovských přírodních zdrojích, ale v dominantním postavení při jejich zpracování a kontrole dodávek. Čínské firmy postupně získávaly podíly v dolech po celém světě – od kobaltu v Demokratické republice Kongo po nikl v Indonésii. Tento model ovšem funguje jen za stabilních dodavatelských řetězců.

Evropa je přitom mnohem zranitelnější, než by si automobilky chtěly připustit. U magnetů ze vzácných zemin pro elektromotory a větrné turbíny dosahuje závislost na Číně přibližně 98 %. Čína rovněž ovládá zhruba 95 % celosvětové produkce oxidů vzácných zemin. Když v dubnu 2025 zavedla vývozní omezení na několik kritických surovin, některé evropské továrny už zastavovaly výrobu kvůli chybějícím komponentům.

Následovaly cenové šoky. Magnety stály v Evropě mnohdy šestinásobek ceny v Číně. Neodym a dysprosium vyskočily o 40–50 %, u komponent pro baterie to bylo ještě dramatičtější: hexafluorofosfát lithný zdražil o 118 %, oxid lithno-kobaltitý o 150 %. Tyto skoky se sice nepromítají okamžitě do koncových cenovek, ale pevně se zabydlují ve výrobních nákladech.

Nejtvrdší dopad pocítil segment cenově dostupných elektromobilů. Baterie sama o sobě tvoří 35–40 % ceny auta, materiály vzácných zemin k tomu přidávají dalších 5–8 %. Prémioví výrobci SUV si část ztrát mohou pokrýt z marží nebo úpravami výbavy. Jenže u modelů jako Dacia Spring, Citroën ë-C3 nebo chystaný Renault Twingo E-Tech žádný polštář prakticky neexistuje – stojí na samé hranici přijatelné ceny.

Budou-li suroviny dál zdražovat, stojí automobilky před hořkým rozhodnutím: zvednou ceny, omezí specifikace, zatlačí na dodavatele, nebo zpomalí výrobu vybraných verzí. Pro zákazníky to znamená jediné – méně dostupných elektromobilů právě tam, kde měla elektromobilita dávat smysl masám.

Brusel se snaží závislost zmírnit. Evropské plány počítají s vlastní těžbou alespoň desetiny kritických surovin a s omezením spoléhání na jedinou zemi na 65 procent. Do hry navíc vstupuje recyklace baterií: Volkswagen, Stellantis, Mercedes-Benz i Renault investují do recyklačních kapacit a evropských startupů zaměřených na suroviny.

Jenže rychlá řešení nejsou na stole. Podle odhadů oboru má většina evropských automobilek pod dlouhodobými smlouvami zajištěno jen asi 16 procent dodávek. Zbytek je vydán na milost tržním výkyvům, politickým rozhodnutím a cenové volatilitě.

V blízké budoucnosti tak největším rizikem pro cenově dostupné elektromobily nebude to, zda je dokážeme zkonstruovat – ale to, zda se podaří udržet jejich cenu. Bez levných a stabilních baterií riskuje elektromobil za 20–25 tisíc eur, že se z masové vize stane pouhá tabulková iluze.