Syntetická paliva se prodávají jako záchranný kruh pro spalovací motor po roce 2035. Zní to nádherně — dokud se člověk nepodívá na čísla. A čísla neznají slitování.
Výroba e-paliva začíná obnovitelným elektřinou. Nejprve elektrolýza vyrobí vodík. Pak se ze vzduchu zachytí CO2 a syntetizuje se s tím vodíkem na kapalné palivo. Dlouhý, vícestupňový řetězec — a každý stupeň si ukousne svůj díl energie. Než se palivo dostane do nádrže, z původní elektřiny zbývá jen asi 40 %.
A teď přichází to nejhorší. Spalovací motor přemění na skutečný pohyb pouze třetinu energie paliva. Zbytek odletí v teple — do vzduchu, do nicoty. Výsledek? Auto využije asi 15 % obnovitelné elektřiny, se kterou všechno začalo. Osmdesát pět procent — ztraceno cestou.
Co to znamená v praxi? Aby auto ujelo 100 km na syntetickém palivu, musí se spálit zhruba 150 kWh čisté elektřiny. Modernímu elektromobilu na tu samou vzdálenost stačí 15–20 kWh. Téměř desetiásobný rozdíl — který žádný pokrok spalovacího motoru nemůže dohnat.
Cena je druhá rána. Experti odhadují budoucí cenu e-paliva na 4 až 6 eur za litr. Plná padesátilitrová nádrž vyjde na 200 až 300 eur. Jste ochotni tolik zaplatit za víkendový výlet?
Kde tedy syntetické palivo opravdu patří? Tam, kam baterie zatím nedosáhnou: motoristický sport, sběratelské superauta, letectví, námořní doprava. Všude tam, kde je potřeba extrémní hustota energie nebo kde elektrifikace prostě není technicky možná. Pro běžný osobní vůz vypadá e-palivo jako luxus bez budoucnosti.
