Začátkem července Renault demonstrativně zabouchl dveře před čínskými automobilkami. Teď jsou zase pootevřené. Není to obrat průmyslové strategie: závody skupiny jedou téměř na hranici a ten, kdo zaklepe, bude muset Francouzům přinést mnohem víc než prázdnou linku.
Generální ředitel Renault Group François Provost řekl magazínu Autocar, že je otevřený výrobě vozů čínských firem — pokud se obchod vyplatí. K evropským konkurentům, kteří své volné linky už přenechali čínským značkám, se ale Renault „nespěchá“ přidat.
Změnil se především tón. Začátkem července Provost tvrdil, že Renault své evropské závody čínským výrobcům neotevře a že s nimi neplánuje nové průmyslové aliance. Firma zdůrazňovala nezávislost a nedostatek volných kapacit. Výhrada o obchodu, který se vyplatí, zní úplně jinak.
A pozice Renaultu je skutečně zvláštní. V květnu na akci Financial Times Provost odhadoval vytížení evropské výrobní sítě na zhruba 85 % a říkal, že skupina nemá důvod dělit se s kýmkoli o továrny. Evropský průměr se odhaduje kolem 55 %. V tom je celý rozdíl: jedni shánějí cizí zakázky, druzí si mohou vybírat.
Konkurence už nevybírá. Stellantis se chystá vyrábět elektrické vozy Voyah značky Dongfeng v Rennes a Leapmotor už skládá. Ford předává část závodu ve Valencii projektům Geely. Nissan jedná s Chery o smluvní montáži v Sunderlandu. Renault na tom seznamu není — zatím.
Ani kvůli číslům francouzská skupina zakázkovou výrobu nepotřebuje. V prvním pololetí 2026 tržby vzrostly o 9,5 % na 30,25 miliardy eur, čistý zisk připadající skupině dosáhl 705 milionů eur a roční cíl provozní marže kolem 5,5 % zůstává potvrzený — po 5,2 % za pololetí.
A teď detail, který otočí celý příběh: část toho růstu přinesly prodeje partnerům. Renault už vyrábí auta pro Nissan a Mitsubishi, má výrobní smlouvy s Volvo Group přes Renault Trucks a s Fordem a do roku 2030 chce pro partnery vyrábět víc než 300 000 vozidel ročně na třech kontinentech. Cizí auta na vlastních linkách tu nejsou nic exotického. Na čínské dohodě by byla nová jediná věc — národnost objednatele.
Co bude Renault chtít na oplátku, vysvětlil Provost už v červnu v Bruselu. Evropa by podle něj měla po čínských firmách vyžadovat nákup komponent u evropských dodavatelů, ne pouhé sestávání aut tady: zhruba 95 % hodnoty vytvořené při montáži připadá dodavatelům. Technologie, komponenty, dodatečný objem, konkrétní projekt — to je měna takové dohody. Slib zaplnit linku se na ni nesmění.
Spolupráce s Čínou pro Renault nová není. Skupina využívá čínské dodavatelské řetězce a inženýrské kapacity, aby zrychlila vývoj, a společně s Geely provozuje firmu Horse Powertrain. Podle agentury Bloomberg jednávají Francouzi s Chery o výrobní a distribuční alianci v Jižní Americe — přístup k závodům v Kolumbii a Argentině výměnou za peníze a modely. Zároveň Provost trvá na tom, že evropské Renaulty se musí vyvíjet v Evropě.
Dalším skutečným testem nebude další vyjádření šéfa, ale konkrétní trojice: čínská značka, model a evropský závod. Nic takového Renault neoznámil, jde tedy o rozšíření vyjednávací pozice, ne o předání kapacit. Zapamatujte si tu výhradu o obchodu, který se vyplatí. Podle ní se všechno pozná.
